Hyvää ruokahalua!

Kdyby mi právě nevypršel kredit na jízdence, ani by mi nedošlo, že už jsem tady měsíc. Pořád mám tak trochu dojem, že jsem sotva přijela, ale na druhou stranu zároveň, jako bych tady bydlela už pár let, nebo aspoň měsíců. Ze školy se pomalu stává rutina, rozvrh už si pamatuju a nemusím hledat, kde se schovává která učebna. Stereotypu se ale zatím úspěšně vyhýbám. Tento týden jsem si poprvé půjčila knížku v knihovně a poprvé jsem zkusila jít celou cestu do školy i ze školy pěšky. Když spěchám, zabere mi to přesně hodinu a dvě minuty, klidným tempem o něco víc. Podnikat to každý den se mi nechce, ale párkrát do týdne bych to mohla zvládnout. Třikrát týdně začínám školu v 10.15, a protože se ráno budím zbytečně brzo, není problém vyrazit okolo deváté a přijít pěkně v klidu a včas na výuku.

Taky pořád objevuju nové místa, kde se dá nakoupit. Minulý týden to byla obří Prisma, dneska podobně obří K-market vzdálený sice jenom jednu zastávku autobusem, ale pěšky asi půl hodiny, takže jsem nákup spojila s procházkou, a i když jsem původně plánovala koupit jenom pár drobností, nakonec mi málem upadla ruka. Holt když nechci utrácet, musím jenom do Sale přes ulici, to je moc mrňavé na to, abych tam nechala majlant. Ceny jídla obecně jsou tady zhruba dvakrát až třikrát vyšší než doma, ale samozřejmě to neplatí o všem. Výjimkou jsou třeba jogurty, které se od sebe cenově hodně liší, ale není problém sehnat je i pod padesát centů, jednou jsem dokonce našla nejlevnější za třicet centů, což odpovídá cenám v Česku (taky pamatujete doby, kdy jogurty za deset korun patřily k těm dražším?).

Perfektní místo, kde se dá dobře a za přiměřenou cenu najíst, jsou školní menzy. Oběd se studentskou slevou stojí 2,60, takže asi dvojnásobek toho, co utratím za školní oběd v Brně, ale kvalita je nesrovnatelně jinde. Většinou jsou na výběr tři jídla, z toho jedno vegetariánské, a každý si může nabrat, kolik chce. Polívka se nejí před jídlem, ale je možné si ji vzít jako hlavní chod, taky je většinou o něco hustší než typická polívka v Česku.

K jídlu patří taky salát - opět si každý na malý talíř naloží, na co má zrovna chuť, nabídka je pestrá a každý den trochu jiná: většinou je tam ledový salát a mrkev, dál třeba rajčata, okurky, kukuřice, hrášek, fazole, olivy, občas i už namixovaný salát, někdy i s těstovinama... až jsem z toho dostala hlad. Další typickou součástí finského oběda je pečivo s máslem nebo pomazánkou, které Fini přikusují k hlavnímu jídlu. Já to většinou dělám malinko jinak, nejdřív sním hlavní jídlo, ke kterému uždibuju salát, a zbytek zeleniny dojím potom s chlebem. Na pití je kromě vody a šťávy na výběr taky něco, co by Čech v jídelně nečekal - jednak kotikalja, což je takové slabší a sladší pivo, a potom taky mléko a piimä čili podmáslí. Po finském vzoru si většinou beru dvě skleničky, jednu s vodou, druhou s mlíkem.

Dál se v jídelně dá koupit spousta dalších věcí, třeba sladkosti, káva nebo sendviče, ale to už nepatří do ceny oběda, takže to nechávám ležet. U jiného pultu se taky dají dostat smažené věci - hranolky, burgery a tak dále, ale ani to mě moc nebere, za ty čtyři roky v Brně jsem menzovního fast foodu přežraná. Tady je vlastně strašně lehké jíst poměrně zdravě, když vám to strčí až pod nos, za dobrou cenu a navíc to dobře chutná (teda pokud zrovna nejste z Číny - snad všechny Číňanky, co jsem tu potkala, se shodly na tom, že jim finské jídlo nejede). Takže toho velice ráda využívám a doma si vařím jenom o víkendu. Aspoň si tak nevyčerpám svoje kuchařské (ne)umění hned na začátku.

A mimochodem - nadpis tohoto článku znamená dobrou chuť!

If I haven't just run out of credit on my transport card, I wouldn't even realize that I've already been here for a whole month. It still seems like I've just arrived, but at the same time it's like I've lived here for years, or months at least. The school's becoming a routine, I remember the schedule and I don't have to search where's this or that lecture room. But I'm still successfully avoiding the stereotype. This week I borrowed the first book from the library and walked for the first time both to and from school on foot. When I'm in hurry, it takes me exactly one hour and two minutes, a little more when I don't rush. I don't feel like doing it every day, but I could manage a few times a week. The school starts at 10.15 three times a week and because I wake up too early in the morning, there's no problem to get out around 9 and come to school in time.

I'm still discovering new places to shop. Last week it was a huge Prisma, today also huge K-market just one bus stop from my place, but it took about half an hour on foot. So I went for a walk and although I'd planned to buy only a few things, in the end I almost couldn't carry it home. If I don't want to spend too much, I have to shop only in Sale across the street, it's too small to spend there a fortune. Food prices here are generally two or three times higher than at home, but there are exceptions. One of those are yoghurts - the prices differ, but it's easy to find some that cost under 50 cents and once I even found one for about 30 cents, which is about the same as in the Czech Republic.

The great place where to eat good food for a good price are school canteens. The student price for a lunch is 2,60 EUR, which is about twice as much than in Brno, but the quality is much higher. Usually you can choose from three meals (one of them vegetarian) and you can take as much as you want. You don't eat soup before the main course (like in Czech), but you can take it as a main course, usually it's a bit thicker than a typical Czech soup.

The meal also contains a salad. Again, everyone can pick what they want, the offer differs every day: usually there's lettuce and carrot, then for example tomatoes, cucumbers, corn, peas, beans, olives, sometimes already mixed salad or even pasta... I got hungry from all of that. Another typical part of a Finnish lunch is bread with butter or spread. Finns usually eat it with the main course, I do it a bit differently - first eat the main course with some vegetables and then the rest of the salad with bread. You can drink water or juice, but there are also other, less expectable choices - kotikalja, which is lighter and sweeter beer, and also milk and sour milk. Like most Finns I take two glasses - one for water, one for milk.

The canteen also offers other stuff - sweets, coffee or sandwiches for example, but they're not included in the lunch price, so I ignore them. You can also get fried stuff like fries and burgers and so on at another counter, but I've had enough of canteen fast food in Brno, so I ignore these as well. It's actually pretty easy to eat healthy here - it's quite cheap and tastes nice (unless you're from China - all the Chinese girls I've met here agreed that they don't like the food here). So I gladly use this chance and cook for me only at weekends, at least I don't use up all my cooking skills in the begining.

And by the way, the headline of this article means - Bon appetite! Enjoy your meal!