13. 12. 2014

Doprava - Transport

Finsko je země skoro dokonalá, ale přesto se občas dá najít něco, co funguje líp doma - například veřejná doprava. Typický český bručoun samozřejmě považuje naši mhd za katastrofální, protože vlaky, autobusy i šaliny mají neustále zpoždění a sotva teplota spadne k nule, doprava začíná kolabovat. Těžko se mu vysvětluje, že tohle se neděje jenom u nás, ale i jinde, a že na tom jsme oproti jiným státům vlastně dost dobře.
Jak teda vypadá finská doprava? Zaprvé - autobusy zastavují jenom na znamení. To znamená například to, že když dobíháte na zastávku, ke které se právě blíží autobus, a nejste zrovna v pozici, kdy řidič vidí, že na něho máváte, může se stát, že prostě jenom projede okolo vás (jenom tento týden se mi to stalo už dvakrát). Pokud nejste místní a potřebujete se dostat na nějaké konkrétní místo, můžete mít problém, protože autobusy někdy hlásí příští zastávku, ale někdy taky ne - občas se ta svítící cedule zasekne a ukazuje jenom hodiny. Pak se dost těžko odhaduje, kdy zmáčknout čudlík, aby autobus zastavil. Já jsem měla ze začátku štěstí na to, že autobusy, kterýma jsem jela poprvé, zastávky ukazovaly, takže jsem se včas naučila, kdy mám vylézt.
Další problém, který tohle (ne)zastavování způsobuje, je to, že autobus danou trasu pokaždé projede za jiný čas, takže jízdní řád není řád, ale jenom odhad jízdního řádu (a je to na něm i napsané). Dvě minuty, šest minut, deset minut zpoždění, to je naprosto fuk, jednou to prostě přijede. Ještě horší ale je, když se blížím k zastávce dvě tři minuty před plánovaným odjezdem a jenom vidím, jak si autobus vesele odjíždí. To mě dokáže naštvat daleko víc než zpoždění. V Brně mi to nikdy tak hrozné nepřišlo - částečně kvůli tomu, že spoje jezdí daleko častěji, takže když ujede jeden, do pěti minut se objeví další. Jenže Tampere je menší a autobusy nejezdí tak často, takže mezi nima jsou většinou minimálně desetiminutové rozestupy. I když je v jízdním řádu jenom pětiminutová pauza (to se stává jenom ve špičce na nejfrekventovanějších linkách), v praxi to vypadá tak, že deset minut nic a pak se objeví dva autobusy najednou a po zbytek cesty se předjíždějí (jeden zastaví v zastávce, druhý nemusí, pokud zrovna nikdo nechce vystoupit, a tak se ten pozdější dostane dopředu a v některé z dalších zastávek se zase vymění).
Abych ale jenom nekritizovala, zmíním i jednu věc, která se mi líbí, a to je místní "šalinkarta." Je to normální čipová karta, která má ale z jedné strany reflexní vrstvu, takže když tím mávnete na řidiče, máte větší šanci, že vás uvidí, obzvlášť v tomhle období, kdy je tma, tma, pak pár hodin šero a zase tma. Ze stejného důvodu taky Fini nosí na bundách a taškách odrazky - ono se to hodí, když si to člověk šine přes přechod na červenou a najednou se tam objeví auto (to mě taky dostává - červená tady podle většiny chodců znamená asi něco jako: rozhlídni se, jestli něco nejede, a můžeš přejít).
Autobusy teda nejsou zdaleka dokonalé, ale Fini stejně radši jezdí na kole, a to i v zimě. A kdyby se někdo ptal na můj skromný názor, jak rozšířit kola i u nás, doporučila bych jedno - pustit je na chodník. Tady je prakticky na každém chodníku značka "stezka pro chodce i cyklisty" a nevšimla jsem si, že by to někomu vadilo. Občas se objeví cyklostezka jako vyhrazený pruh na silnici, ale v naprosté většině kola prostě patří na chodník. Přijde mi to jako daleko lepší řešení než u nás - cyklista na chodníku je pro chodce daleko míň nebezpečný než auto pro cyklistu na silnici. Kdy to konečně napadne někoho u nás?

Tohle sice s článkem nesouvisí, ale zítra to zpíváme na koncertě :)
This has nothing to do with the article, but tomorrow we sing this at the concert :)


Finland is an almost perfect country, but still I can find a few things that are better at home - for example public transport. The typical Czech grouch of course thinks that our transport is catastrophical, because trains, trams and buses are always late and as soon as the temperature drops to zero, the transport starts to collapse. It's hard to explain to such person, that this doesn't happen just in the Czech Republic, but also anywhere else, and that actually we have much better transport than many other countries.
So how does the Finnish public transport look like? First of all - the buses stop only on request. That means for example that when you run to the stop, where the bus is approaching and the driver doesn't see you waving at him, he might just drive past you without stopping (just this week it happened to me twice). If you aren't local and you need to get to some place, you might have a problem, because the buses sometimes show the next stop, but sometimes they don't - the sign gets stuck and shows only clock. Then it's hard to guess when to push the button to make the bus stop. I was lucky in the beginning, that the buses I rode for the first time all showed the stops, so learned where to get off.
Another problem caused by this (not) stopping is that the same route takes always different time to drive. Therefore the time schedule is not a schedule, but just an estimate (and it's also written on the schedule). Two minutes, six minutes, ten minutes of delay, it doesn't matter, it will arrive eventually. It's even worse when I'm approaching the stop two or three minutes before the departure time and just see the bus leaving. That upsets me much more than the delays. It wasn't so bad in Brno - mainly because the buses and trams go more often, so when you miss one, the next one appears in five minutes. However Tampere is smaller and buses don't go so often, so there's usually at least ten mintues between them. Even though there's sometimes just five minute space in the schedule (only in rush hours on the most busy lines), it actually looks like this - ten minutes nothing and then two buses arrive at the same time and overtake each other for the rest of the ride (one stops in the stop, the other one doesn't have to, if nobody wants to get off, so the latter gets to the front and in one of the next stops they change places).
I don't want to criticize only, so I have to mention one thing that I really like, and that's the transport card. It's just a chip card, but one side is reflective, so when you wave it at the driver, you have better chance that he'll see you, especially in this time of year, when it's dark, dark, then a few hours of dimness and then darkness again. For the same reason Finns wear reflectors on coats and bags - it's useful, when someone jaywalks and suddenly there's a car (this really gets me - the red light according to the most of the pedestrians means something like: check if there's no car coming and you can cross the street).
So the buses aren't perfect, but Finns prefer bicycles, even in winter. And if someone asked my humble opinion, how to expand cycling in Czech, I'd recommend one thing - let the cyclist on the pavement. Here almost every pavement is route for pedestrians and cyclists and I haven't noticed anyone protesting. Sometimes there's a bicycle path on the road, but mostly the bikes belong on the pavement. I'd say it's much better solution than at home - the cyclist on a pavement is much less dangerous to the pedestrians than cars to cyclists on the road. So when will someone think about this?


Tohle zpíváme taky. / We sing this as well.

5. 12. 2014

Něco o škole / Something About School

Semestr pomalu končí. Tu těžší část úkolů už mám za sebou, čekají mě ještě tři zkoušky a jedna esej, ale už aspoň nemám takové stresy, že nestíhám. A taky to znamená, že mám zase čas a chuť na blog. Za celou tu dobu, co jsem tady, jsem se ještě nedostala k tomu, jak tady vlastně škola probíhá, takže dnešní téma je jasné.
Na rozdíl od Česka školní rok na základkách a středních školách začíná už prvního srpna a končí posledního května. Vysokoškoláci mají začátek o měsíc posunutý, takže jsem se letos docela těšila na to, že půjdu zase jednou do školy prvního září, což nakonec nevyšlo, protože začátek byl hodně pozvolný a některé kurzy začaly až v půlce září.
Semestr je rozdělený na dvě periody, což přináší výhody i nevýhody. Hlavním plusem jsou týdenní prázdniny, které by se určitě hodily i doma. Negativem jsou potom zkoušky před koncem první periody, které ale naštěstí nejsou ve všech předmětech. Za výhodu i nevýhodu se dá považovat to, že některé kurzy trvají jenom jednu periodu, takže rozvrh může v listopadu vypadat jinak než v září - jde o to, jestli se změní k lepšímu, nebo k horšímu.
Konec semestru je takový neurčitě rozplizlý - zatímco některé zkoušky proběhly už koncem listopadu, jiné píšeme až poslední týden před Vánocema, což ale není vůbec na škodu, protože díky tomu máme dost času na přípravu. Z některých předmětů zkouška není vůbec, někde místo ní píšeme esej, někde prezentaci a v jiných kurzech jsou kredity jenom za docházku. Docela dobrý systém, co?
Na konci každého kurzu, tady i doma (teda aspoň na MU, nevím, jak rozšířené je to jinde), je běžné odevzdávat zpětnou vazbu, ať už elektronicky v ISu nebo na papíře jako tady. Rozhodně ale doma není pravidlem psát na začátku semestru, co vlastně od výuky očekáváme (i když i tohle se už občas objeví, hlavně pokud lektor není Čech). Poprvé v životě jsem tak odpovídala na otázky typu: "Co můžu udělat pro to, aby se celé skupině dobře učilo?" nebo "Jak mi může učitel pomoct se studiem?" Jinak řečeno - člověk musí přemýšlet o tom, proč studuje, jak studuje a co studuje. Myslím, že zrovna tohle by bylo užitečné zavést i doma, i když asi potrvá ještě dlouho, než to tam vůbec někoho napadne.


The semester is almost ending. I've already done the harder part of the tasks, now I only need to pass three exams and finish an essay, but at least I'm not so stressed of having no time. It also means that I can enjoy blogging again. During the whole time I'm here I haven't yet got to the topic of how the school here is organized, so that's what I'll write about today.
Unlike in the Czech Republic, the school year here in primary and secondary schools starts on August 1st and ends by the end of May. Universities start a month later, so I was looking forward to going to school on September 1st again after a few year, but this didn't happen, because the beginning of the semester was unhurried and some of the courses didn't start until mid-September.
The semester is divided into two periods, which brings both advantages and disadvantages. The main plus side is a week long holiday, which would be really useful also in Czech. Negative side are the exams at the end of the first period, although luckily they aren't in all courses. As both advantage and disadvantage may be considered the fact that some courses last for only one period, so the schedule can look different in September and in November. The question is, does it change for better of worse?
The end of the semester is a bit vague. While some exams took place already in the end of November, the last ones are in the last week before Christmas. That's not bad at all, because we have enough time to prepare for them. In some courses there's no exam at all, in some we write an essay or a presentation and in others we get credits just for coming to the lessons. Quite a good system, right?
At the end of every course, both here and at home (or at least in my university) we give feedback, either in electronic or paper form. What's not typical at home is the first task at the beginning of the semester - to write, what we expect from the course (also these questions start to appear at home, but usually only if the teacher isn't Czech). So for the first time in my life I had to answer the questions like: "What can I do so the whole group can study better?" or "How can the teacher help me to study better?" To put it differently, we are forced to think about why we study, how we study and what we study. I think that it would be really useful to introduce this at home, although I'm affraid it will take a lot of time until someone gets the idea.