Orientace / Orientation

Orientační týden pomalu končí. V autobusech, které z mých končin míří do centra, už se docela orientuju, do školy se zvládnu dostat třema různýma linkama (vlastně čtyřma, pokud bych si chtěla udělat vyhlídkovou jízdu přes opačný konec Tampere). Ve škole se zatím orientuju o něco míň, zato do menz trefím docela spolehlivě. Můj orientační smysl selhal v pátek při cestě od kamarádek z Lukonmäki, ale vím úplně přesně, v kterém bodě jsme špatně odbočily, a domů jsem se nakonec dostala (jenom trochu později a oklikou, no co, to se stane). Dneska jsem se v těch místech ztratila pro jistotu znovu. K lepší orientaci snad přispěla včerejší vyhlídková jízda po městě, ale o tom potom.
Další záležitostí, ve které si ještě musím udělat pořádek, jsou všechny možné internetové systémy naší školy. NettiKatti, NettiOpsu, Moodle, intranet, mail... mám takový dojem, že v tomhle je MU s ISem (který nabízí zhruba to, co výše uvedené systémy dohromady) poněkud napřed. Ale snad si na to zvyknu - co mi taky zbývá, že. Chaos mám i v místních studentských organizacích - TAMY je studentská unie s povinným členstvím (za 50 EUR za semestr), tu ještě od ostatních odliším. Přijde mi ale, že ESN a ISOT, čili dvě organizace pro zahraniční studenty, se dublují a kdyby se spojily, aspoň by zanikl problém zapamatovat si, kterou akci pořádá který spolek.

Všudypřítomné jeřabiny / The omnipresent rowan berries

K Erasmu samozřejmě patří potkávání lidí různých národností, kultur a jazyků. Těch mám okolo sebe opravdu dost - vedle angličtiny a finštiny, kterým jakž takž rozumím (no dobře, s tou finštinou to není zas tak žhavé, ale kvůli tomu tu přece jsem), mám za poslední týden naposlouchanou spoustu francouzštiny díky svým spolubydlícím, a taky čínštiny, protože jsem se skamarádila s partou Číňanek, kterých je tady opravdu hodně. A vlastně i ta angličtina tady má spoustu podob, například finský přízvuk je nezaměnitelný - pokud někdy uslyšíte mluvit anglicky někoho, kdo místo š a č strká s a c, s velkou pravděpodobností to bude Fin.

Tuomiokirkko

Jak už jsem psala posledně, finské počasí na konci srpna je nevyzpytatelné. I když občas se předvídat dá - například když si naplánujete účast na erasmáckém pikniku, můžete očekávat, že bude pršet. Piknik jsme teda se svým čínským doprovodem z programu vyškrtly a místo toho jsme vyrazily na průzkum místních kaváren, pak do Lidlu pro suroviny na večeři a následně do už zmiňovaného Lukonmäki, kde ze surovin vznikl hot pot. Bála jsem se, že to bude pálit tak, až to bude pro mě nepoživatelné, ale nakonec mi to docela chutnalo. Taky jsem si po čase zase jednou procvičila schopnost najíst se hůlkama a posléze jsem využila příležitost prokázat svůj orientační nesmysl na cestě domů.

Výhled z Pyynikki / The view from Pyynikki

Poslední velkou událostí orientačního týdne byla včerejší vyjížďka po městě. Projeli jsme okolo několika kostelů a jeden z nich si bleskově proletěli, ale museli jsme odtud brzo vypadnout, protože chvíli po nás tam začínala svatba. Druhá zastávka následovala na vyhlídce na jezero Pyhäjärvi a poslední u vyhlídkové věže Pyynikki. Výhled byl fakt parádní, ale nestihla jsem ochutnat údajně naprosto božské koblihy z místní kavárny. To se dá ale snadno napravit, druhá pobočka kavárny je na náměstí, kde se pohybuju poměrně často, takže si tam nejspíš brzo zajdu. A taky si udělám vlastní tour de kostel - věřící sice nejsem, ale kostely mám ráda a ty místní jsou opravdu hezké, i když je každý úplně jiný.
Příští týden pomaloučku polehoučku začíná výuka. Moje předměty teda většinou začínají až další týden, ale teď mě čekají testy z finštiny, abych si tu výuku vůbec mohla zapsat. Tak až se zadaří, můžete očekávat další report.

Hot Pot

The orientation week's slowly ending. I'm quite oriented in the buses heading from my place to the center, I can get to the school with three different lines (or even four, if I wanted to make a sightseeing tour through the opposite part of the town). I'm not so much oriented in the school yet, I can find the way to the canteens though. My orientation sense failed last Friday on my way home from friends who live in Lukonmäki, but I know exactly in which point we turned wrong, and I eventually made it home (just took the longer way, that happens doesn't it). Today I managed to get lost in that place again. Yesterday's bus tour should've improved the orientation sense, but I'll write about that later.
Another thing I should sort out soon are all the school internet systems. NettiKatti, NettiOpsu, Moodle, intranet, mail... I'd say that the Information System of my home Masaryk University, which offers all this in one package, is much better. But I should get used to this - there's no other option anyway. I'm confused also with all the student associations. TAMY is a compulsory student union (for 50 EUR per semester), and I can distinguish at least this one from the others. But I'd say that the two international students' clubs, ESN and ISOT, do exactly the same stuff and if they merged into one, at least I wouldn't have to remember which club organizes which event.

Moje páteční společnost / My Friday companions

Erasmus of course means also meeting people of different nations, cultures and languages. I've been surrounded by many of those - besides English and Finnish, that I more or less understand (OK, not so much Finnish, but I'm here to change that), in the past week I've heard a lot of French thanks to my roommates and also Chinese, because I've become friends with a few of many Chinese that study here. Even English has different forms, for example Finnish accent is unmistakable - if you hear someone pronouncing s and ts instead of sh and ch, it's probably a Finn.

Tady bych klidně mohla bydlet... / I could live in here...

As I wrote in the previous post, the weather here is quite unfathomable. Although sometimes you can predict it - for example if you plan to attend a picnic for exchange students, you can expect it will rain. So me and my Chinese accompaniment decided to forget the picnic and explore local cafeterias instead. Then we went to buy some food, which we later in Lukonmäki change into a hot pot. I was afraid it would be so spicy that I wouldn't be able to eat it, but it was quite good. Also I trained myself a bit in eating with chopsticks and then I took the chance to show my poor orientation sense on my way home.

...nebo třeba tady... / ...or maybe here...

The last big event of the orientation week was yesterday's bus tour through the town. We went around several churches and even inside one of them, but we had to hurry, because there was a wedding right after us. The next stop was at a place with nice view on the lake Pyhäjärvi and the third one at the observation tower Pyynikki. The view was wonderful, but I didn't have time to taste the delicious doughnut from the local cafeteria. I can make it right soon though - an affiliate cafeteria is also at the central square, where I find myself quite often, so I can visit it. Also I'm planning to do my own church tour - I'm not a Christian, but I quite like churches and the local ones are really beautiful, although each of them is absolutely different.
The teaching slowly starts the next week. Most of my courses begin the week after that, but this one I'll have to pass some Finnish exams so I can enroll in the courses. So when I'm done, you can expect another report.

...a klidně taky tady / ...and maybe also here

První dny / The first days

Po třech letech studia finštiny nastal nejvyšší čas skočit do vody a začít plavat. Jazyk se nejlíp procvičí tam, kde jím někdo mluví, takže jsem podruhé v životě sbalila kufr a zamířila do Finska. Loni to bylo na necelý měsíc, jakoby na zkoušku, ale teď je to naostro. Měla bych tady strávit celý školní rok s výjimkou Vánoc.

Moje ulice / My street 

Chvíli před mým příjezdem do Tampere přestalo pršet, jako by se mi Finsko snažilo na přivítanou ukázat tu hezčí stránku končícího léta. Teplota se sice nechce přehoupnout přes dvacítku (dneska jí dokonce dělalo problém vyšplhat se k patnáctce), což by průměrnému Středoevropanovi na konci srpna mohlo vadit, mně to ale naprosto vyhovuje. Celé čtyři dny dokonce prakticky nepršelo (ty droboučké kapičky, které skoro nejdou cítit, nepočítám), první pořádný liják se spustil až dneska. Předvádění skončilo, finská realita je tady.

Finská realita má samozřejmě spoustu příjemných stránek. Například to, že bydlím skoro v lese. Hallila je taková pidičtvrť asi dvacet minut autobusem od centra, ve které se podle Wikipedie nachází potraviny, pizzerie, kadeřnictví a hospoda. Taky školka, základka a kostel. Toť vše. No a všude okolo je les. Je to paráda, vyrazit z domu a za půl minuty být obklopená stromama, mechem, trávou, borůvčím a kamením. Dneska za deště se dokonce objevil i jindy hodně nenápadný potok. Jediné, co trochu kazí dojem a připomíná, že jsem pořád ve městě, je obrovská křižovatka dvou čtyřproudovek, která leží hned za tím kouskem lesa a upozorňuje na sebe výrazným motorovým hlukem.

Tak tady nebydlím - takhle vypadá naše ulice. / No, I don't live here - this is how my street looks like.

Můj nový byt se nachází v asi nejošklivějším domě v okolí. To je docela výhra, protože to znamená, že ho neuvidím, když se podívám z okna. Kromě dalších dvou skoro stejně ošklivých baráků tvoří zbytek okolí docela pěkné budovy. Obchod je hned přes ulici, jedna zastávka hned před domem, druhá hned za lesem - dohromady to tvoří hodně příjemné místo k bydlení. Spolubydlící se zatím netváří, že by chtěli dělat problémy, až na drobný zádrhel - všichni tři preferují ke komunikaci francouzštinu, ze které já neovládám ani fň, takže většinou nemám tušení, o čem se baví, což ale mně, těžkému introvertovi, vlastně vůbec nevadí. Se mnou se baví anglicky, takže no problem.

První dojmy z mého druhého finského pobytu jsou tedy velice pozitivní. Uvidíme, co se vyvrbí dál. Pokračování příště ;-)

Jo, tady bydlím. / Yes, here I live.

After three years of studying Finnish I felt it's high time to jump into the water and start swimming. It's best to learn a language somewhere, where people actually speak it, so for the second time in my life I packed my suitcase and headed towards Finland. Last year it was only for something less than a month, so something like a test, but this time it's serious. I should spend here a whole school year except for Christmas.

Les, asi dvě minuty od domu. / The forest, about two minutes from my doorstep.

It stopped raining a short while before I arrived to Tampere, as if Finland was trying to welcome me with the nicer side of the ending summer. The temperature hardly gets over 20 C (today it had problems to get even above 15), which might be unpleasant for an average Central European person, but it actually suits me well. It didn't even rain for the whole four days (I don't count those tiny little drops you can't even feel), so the first downpour hasn't appeared until today. The showing off has ended, here comes the Finnish reality.

The Finnish reality has of course a lot of pleasant stuff. For example the fact that I live (almost) in a forest. Hallila is a tiny suburb located about 20 minutes of bus ride from the center. According to Wikipedia, there is a grocery store, a pizzeria, a hairdresser and a pub. Also an elementary school, a kindergarten and a church. That's all. And all around it there's a forest. It's really nice to walk out from your home and be surrounded by trees, moss, grass, blueberries and rocks in less than half a minute. Today, thanks to the rain, there appeared also a stream, usually hardly visible. The only thing that spoils the impression and reminds me that I'm still in the city is a huge highway crossroad just behind the forest, which draws attention with a huge amount of noise.

To, co asi nevidíte, je veverka. / The thing you probably can't see is a squirrel.

My new flat is located in probably the ugliest house in the neighbourhood. That's actually pretty good, because it means that I can't see it when I look out of the window. Except for two other almost equally ugly houses, the rest of the buildings in the neighbourhood look really nice. The shop is right across the street, one bus stop is right in front of the house, the second right behind the forest - altogether it makes a really pleasant place to live. My flatmates don't seem to be the trouble-causing types, except for the small problem - they all speak French, unlike me, so most of the time I have no idea what are they talking about. On the other hand - I'm a heavy introvert, I don't really mind. They speak English with me, so no problem here.

My first impressions of the second stay in Finland are really positive. Let's see what comes next. To be continued ;-)

Pozor, koťátko! / Beware of the kitten!