Mimo provoz / Out of order

Původně jsem si myslela, že o víkendu na blogu nic nepřibude, protože to nestihnu. V pátek posezení se spolužákama, o víkendu sborové soustředění... ale nakonec houby z toho. Ve středu jsem se probudila s bolavým krkem, odpoledne se k tomu přidala teplota, tak jsem se zavrtala do postele a čekala, co z toho vznikne. Docela často mi takhle začíná rýmečka. Když se ale ani v pátek ráno rýma nespustila a krk byl pořád bolavější a bolavější, bylo mi jasné, že je to moje druhá oblíbená společnice, angína, a tudíž by bylo rozumné zajít k doktorovi.

Naštěstí je info o doktorech obsažené v materiálech, které jsme dostali během orientačního týdne. Takže najít číslo, prokousat se telefonním automatem až na konec a pak počkat, než zavolají zpátky. Vysvětlit sestře, co mi je, a domluvit si schůzku. Zdravotní středisko je hned vedle univerzity, takže jsem ho nemusela hledat (teda jenom vchod, napřed jsem se tam snažila dobýt třema různýma dveřma, z nichž ani jedny nebyly ty správné).

V pátek jsem nakonec doktora vůbec neviděla. Vyšetřila mě jenom sestra a celé vyšetření vlastně spočívalo jenom v tom, že se mi podívala do krku, když jsem jí vysvětlila, co mi je. Pak mě poslala do laborky, kde mi udělali výtěr z krku - a hotovo. Co taky víc, že jo. Dneska mi sestra volala, že mám opravdu v krku nějakou potvoru bakterii, takže si mám dojít za doktorem, ať mi napíše antibiotika. Takže jsem opět naklusala do střediska, v recepci mi bylo oznámeno, že si pro mě doktor dojde, přede mnou jsou asi jeden nebo dva lidi... načež jsem tam čekala přes hodinu. Už jsem uvažovala, že půjdu zpátky na recepci zeptat se, jestli jsem jim nevypadla ze seznamu nebo tak něco, ale pak mě konečně jeden doktor zavolal. Znovu jsem zopakovala, co mi je, podíval se mi do krku, napsal antibiotika a konec. Po víc než hodinovém čekání jsem byla hotová ani ne za pět minut, mohla jsem vesele odklusat do lékárny, pro jídlo a domů.

Taky jsem uvažovala, jestli mám, nebo nemám jít do školy. Asi už bych to zvládla, ale na druhou stranu - sama nesnáším, když jsou okolo mě posmrkávající a pokašlávající individua šířící infekce na všechny strany, takže jsem se nakonec rozhodla zůstat ještě dva dny doma. Ale poměrně dlouho jsem přemýšlela, jestli si jenom hledám výmluvu, abych se mohla flákat, nebo dělám dobře, že tam nejdu, aby všichni okolo mě nelehli taky. Přijde mi, že spousta lidí se často snaží přemáhat a dopovat lékama, aby toho víc zvládli, i když to není úplně nutné, a neberou ohled na okolí. Takže flákač, nebo sobec, co je lepší?

At first I thought that during this weekend I won't have time to write anything on the blog. Meeting with classmates on Friday, choir camp at the weekend... but in the end there was nothing of that. On Wednesday I woke up with sore throat, in the afternoon I got fever, so I sank into the bed and waited, what will happen. Quite often this is how my colds start. On Friday morning it still didn't look like cold, but the throat was more and more painful, so I realized, that this is my other good friend tonsillitis and it would be wise to see a doctor.

Luckily, all the info about doctors is in the materials we got during the orientation week. So I had to look up the phone number, get through the automat and wait until they call back. Then I explained to the nurse what's wrong with me and set an appointment. The medical center is right next to the university, so I didn't have to look for that, though I had to find the right entrance, at first I tried to get through three different doors (all wrong).

On Friday I didn't see a doctor at all. I was just examined by the nurse - well, I explained what's wrong with me and she just looked into my throat. Then she sent me to the lab, where they swabbed my neck and that was all. Today the nurse called that there really is a bacteria, so I should see the doctor to prescribe me some antibiotics. So I came to the medical center again, checked at the reception and was told, that the doctor will come for me to the lobby, there are just one or two people waiting. So I waited... for more than an hour. I was already thinking about going back to the reception to ask, if they haven't forgotten about me, but then finally a doctor called me. So I repeated once again what's the problem, he checked my throat and presribed the antibiotics. After more than an hour of waiting I spent there less than five minutes, so I could only go to the pharmacy, supermarket and home.

Also I was thinking if I should or should not go to school. I would probably manage it, but on the other hand, I hate when there are people sneezing and coughing around me, so I decided to stay at home for a couple of days. But I spent quite a lot of time thinking, if I'm just seeking excuses why not to go to school, or if I'm being nice to the other people, so they don't catch it from me. It seems to me that a lot of people are pushing themselves to do more, even though it's not absolutely necessary and they don't care about the people around them. So lazy or selfish, what's better?