Spousta lidí, spousta zvířat / A lot of people, a lot of animals

Pomalu to začíná vypadat, že jindy než v neděli se k blogu nedostanu. Takže přeju příjemné počtení u třetího vydání tamperského týdeníku.

Hlavní událostí tohoto týdne byl samozřejmě začátek výuky. Mám zapsanou samou finštinu, finštinu a finštinu, kterou můžu v zásadě rozdělit do dvou skupin - kurzy organizované fakultou (která se sice nejmenuje fakulta, ale v zásadě to něco jako fakulta je) a kurzy organizované jazykovým centrem. Na každé chodí jiná skupina lidí a mají taky jinou obtížnost: fakultní jsou na vyšší úrovni, kterou jsme museli prokázat vstupníma testama, a je nás tam míň - okolo 10. Kurzy z jazykového centra jsou otevřené pro všechny, největší skupinu tam ale tvoří účastníci, kteří mají za sebou zhruba rok finštiny, případně žijí ve Finsku delší dobu, ale jazyk se začali učit před rokem nebo dvěma. Z toho plyne, že je to trochu nižší úroveň, než bych potřebovala, ale aspoň si zopakuju, co jsem už zapomněla. Gramatika je pro mě zatím dost lehká, ale kurz slovní zásoby mi přijde hodně užitečný a mluvení / porozumění textu se hodí vždycky. Jenom mi přijde nešikovné, že je nás pohromadě tolik - na gramatice přes třicet, v dalších kurzech okolo dvaceti. 

Jediným kurzem v angličtině, který jsem si zapsala, je série přednášek o finské společnosti a kultuře. Tento týden začala jedním z mých nejoblíbenějších témat - finským školstvím. Až budu mít čas, chuť a sílu, určitě tomu věnuju pár řádků tady na blogu. Nějaký kurz o finské kultuře ve finštině organizuje i fakulta, ale ten začne až v říjnu, což mě štve, protože zrovna tohohle bych radši měla v rozvrhu víc. Ale co nadělám.

V úterý jsem byla také poprvé na zkoušce sboru. To znamená, že jsem potkala další hromadu nových lidí, až v nich začínám mít hodně velký guláš. Repertoár univerzitního sboru je samozřejmě trochu náročnější než u sboru gymnaziálního, zpíváme třeba tohle. Pro nás nové (kterých je ve sboru tuším 22, takže asi třetina osazenstva), to bylo namáhavější, protože sbor to zpívá delší dobu a část lidí to zná, takže není potřeba zkoušet po jednotlivých hlasech, ale jedeme zrovna zároveň, případně soprán s basem, alt s tenorem, druhý tenor s prvním sopránem a tak dále, takže než člověk pochytí vlastní melodii, dá to zabrat. Na druhou stranu, je tam spousta zkušených zpěváků, kterých se dá chytit, jenom je potřeba na ně nespoléhat a fakt se ten vlastní hlas naučit. Ještě by bylo fajn, kdyby sbor netrpěl obvyklou sborovou nemocí - nedostatkem chlapů. Je jich asi pětina, a i když jsou to samí dobří zpěváci a uzpívají to, v tomhle případě platí: čím víc - tím líp.

Z významných událostí posledního týdne ještě musím zmínit včerejšek. ISOT, čili jedna z organizací pro zahraniční studenty, pořádal výlet do helsinské zoo. Čekala jsem trochu větší účast, nakonec nás jelo jenom devět, ale to je vlastně úplně jedno. Helsinská zoo se nachází na ostrově Korkeasaari, takže přímo do zoo jsme se dostali lodí. Zahrada je velká tak akorát - dá se projít zhruba za dvě hodiny, což mi přijde jako přiměřený čas. Některé obyvatele zahrady najdete tady, bohužel jenom finsky, zato ale s obrázkama. Hned zkraje zahrady mají výběhy šelmy kočkovité, které se ale s lidma asi moc nekamarádí, takže byl problém je ve výbězích vůbec najít. Napřed jsme zahlídli jenom jednoho spícího lva a líného tygra, rys se vůbec neukázal, zato měl ve výběhu krabici jako každá správná kočka. Ostatní zvířata se většinou předváděla ochotněji, takže je můžete vidět na fotkách v tomhle článku. Musím taky zmínit, že nám naprosto perfektně vyšlo počasí. Byla jsem tak nějak smířená s tím, že nejspíš bude pršet, ale nakonec bylo skoro až horko (na to, že je půlka září a jsme ve Finsku).

Po odchodu ze zoo jsme měli pořád ještě spoustu času do odjezdu autobusu, takže jsme se šli projít po nejbližších památkách. Kromě Staré tržnice to byly samé kostely - pravoslavná a luteránská katedrála, které jsem obě viděla už loni, a pak skalní kostel na Temppeliaukio, do kterého jsme se ale bohužel nedostali, protože v něm zrovna probíhala zvukovka na večerní koncert. Ale aspoň vím, co si zařadit do programu, až budu zase někdy v Helsinkách. Ta spousta pochodování nás zmohla, takže v autobuse cestou zpátky jsme se pokoušeli spát, moc to ale nešlo, protože hned za náma seděla rodinka s dvěma malýma chlapečkama, kteří mezi řvaním dělali pauzy jenom tak na nadechnutí a vydrželi to celé dvě a půl hodiny. Pak ale naštěstí utrpení skončilo, stačilo počkat ještě dvacet minut na autobus domů do Hallily, protože předchozí ujel právě ve chvíli, kdy jsme přijeli na zastávku, a konečně jsem mohla po perfektním dnu jít spát.

It starts to look like I'm not able to write the blog on any day besides Sunday. So enjoy my Tampere weekly.

The most important event of this week was of course the start of the school. I've enrolled into Finnish, Finnish and more Finnish courses, which could be basically devided into to groups - those organized by the faculty (which isn't called a faculty, but it's something like a faculty), and those organized by the language center. Both are attended by a different group of people and have a different level of difficulty - the faculty courses are more advanced (we had to prove our level in the entrance tests) and there's about ten people. The language center opens the courses for everyone, but the most people there have studied Finnish for about a year, or have lived in Finland for a longer time, but started to learn the language a year or two ago. That means that the level is a bit lower than I'd need, but at least I'll revise what I've already forgotten. The grammar has been very easy for my so far, but the vocabulary course seems to be very useful and speaking / reading comprehension is important always. The only not so good thing is that there are quite many people there - about thirty in the grammar course and around twenty in the other courses.

The only course in English in which I've enrolled is a series of lectures about Finnish Society and Culture. This week it started with one of my favourite topics - education. When I have enough time and strength, I'll write something about it here in the blog. Another Finnish culture course, this time in Finnish language, is also organized by the faculty, but this one starts in October, which annoys me, because I'd like to learn more about it. But what can I do.

On Tuesday I was on the first choir rehearsal. I met a lot of new people again, and have troubles remembering them. The university choir repertoire is of course more challenging than in the high school choir, we sing for example this. For us newcomers (as far as I know it's 22 people, which makes about a third of the choir) it was quite difficult, because the choir has sung this song for a while now, so there's no need to rehearse the voices separately, but we're singing altogether, or sopranos with basses, altos with tenors, second tenors with first sopranos and so on, so it takes time to figure out your own melody. On the other hand, there are a lot of more experienced singers, from which you can catch the melody, it's only important not to rely on them too much and try to learn it on your own. Also it would be great if the choir didn't suffer from a common choir disease - the lack of men. They make only about one fifth of the choir, and while they're all great singers and have no problems with the repertoire, in this case it's the more the better.

Of the important events of this week I must mention also what happened yesterday. ISOT - one of the international student's organisations, arranged a trip to Helsinki Zoo. I expected more people to go, we were only nine, but who cares. Helsinki Zoo is situated on an island called Korkeasaari, which means, that we got there by boat. The garden is reasonably large - it took about two hours to see it all. You can find some of its inhabitants here, only in Finnish, but with pictures. The first enclosures belong to the big cats, who look quite unfriendly, because they were mostly hidden. We saw a sleeping lion and a lazy tiger, but the lynx refused to appear at all, so in his enclosure we saw only a cardboard box - like a proper cat. The other animals were more willing to show off, so you can see them on the pictures in this article. I also have to mention that the weather was absolutely brilliant. I was expecting rain, but it was almost hot (considering it's half of September and we're in Finland).

After leaving the zoo we still had plenty of time before the bus was leaving, so we went sightseeing. Apart from the Old Markethall we saw only churches - the orthodox and lutheran cathedrals, which I saw already last year, and from the outside also the Rock Church in Temppeliaukio, though it was closed for public because of a soundcheck for an evening concert. But at least I know what to put on my programme the next time I'm in Helsinki. The walking made us all tired, so we tried to sleep on the bus, but it was almost impossible, because just behind us there was a family with two small boys, who were shouting all the time, making pauses only to take another breath and they went on for the whole two and half hours. Luckily after that the suffering ended, I waited only twenty minutes for the bus to Hallila, because the previous one left while the bus from Helsinki was reaching the bus stop, and I finally could fall into bed and sleep.